Cesta z deprese

Bez povinnosti není vina

Pokud chceme porozumět pocitům viny, musíme si nejdříve ujasnit, co rozumíme pod pojmem vina. Když se ptáme, co vlastně znamená vina, může nám pomoci význam slova, a jak bylo tvořeno. Německé slovo „Shuld“ = vina, dluh pochází ze slova „sollen“ = mít povinnost. (Podobně v češtině slyšíme ve slově povinnost stejný kořen, jako u slova vina. Bez povinnosti tedy není vina.) Jako člověk mám určité povinnosti. Jsem povinován něčím sobě, bližním a Bohu. Byl bych vinný, kdybych sobě, druhým, nebo Bohu, nebo stvoření zůstal něco dlužný, kdybych sobě, bližnímu, nebo Bohu nedal to, čím jsem jim povinován, co jim dlužím.

Co dlužím sobě?

Sobě jsem povinován (dlužím si), že sám sebe přijímám, že se sebou dobře zacházím, že sám sebe nepoškozuji, že se nezruinuju nezdravým způsobem života. Jsem sobě povinován/dlužím si, že rozvíjím možnosti, které mi Bůh daroval, že dávám život svému vnitřnímu Bytí, své jedinečné osobnosti, že já jsem já a nekopíruji ostatní. 

Povinnosti vůči druhým

Druhým jsem povinován/dlužím jim, že si jich všímám a vnímám je takové, jací jsou, že je nechávám žít, dávám jim prostor, který potřebují, aby byli sami sebou. A dost často jim dlužím pomoc, když si sami pomoci nedokážou.

Co po mně Bůh chce?

Bohu dlužím, že řeknu Ano sám sobě tak, jak mne stvořil, že řeknu Ano svému vlastnímu bytí, které dojde naplnění jedině, když se bude vztahovat k Bohu. A Bohu dlužím, že dávám pozor na jeho stvoření, které mi svěřil, že se o ně starám a pečuji o ně.

Anselm Grün: Kleine Schule der Emotionen, 2015; vlastní překlad Markéta Jonczy