Vzkaz pro unavené ženy (i muže)
Tahle věta mě vždycky napadá, když mám doma uklízet: „Nikdo to za mě neudělá.“ Nebo taky: „Když to neuděláš teď, budeš to muset udělat později a to se ti nebude chtít ještě víc.“ Možná je to pravda. Ale není to celá pravda. Možná to považujeme za pravdu, protože jsme ji mnohokrát slyšeli od našich matek a babiček. Tahle myšlenka však působí úplně jako kostižer. Když si ji opakujeme, sil nám ubývá a ubývá.
Nyní jsem v situaci, kdy jsem už čtvrtý měsíc doma s únavovým syndromem. Moje tělo si dalo pauzu. Nikoho se na to neptalo, prostě se to stalo. Včera jsem po několika týdnech vyšla z domu, protože jsem musela na poštu, která je vzdálená asi 100 metrů. Dojít tam a zpátky byl pro mě obrovský výkon.
Celé ty čtyři měsíce se dívám na svůj život a přemýšlím, kde se ta únava bere. Unavená jsem se totiž cítila už několik let. A pořád jsem si v duchu říkala, jak to, že někdo toho tolik zvládá a je u toho šťastný? Tím srovnáváním jsem si samozřejmě taky moc nepomohla.
Síla myšlenek
Dnes jsem přesvědčená, že klíč je právě v těch myšlenkách. Srovnávání s druhými mi nedělá dobře. Myšlenka typu: je to moje povinnost, nikdo to za mě neudělá, jsem v tom sama… mi taky nesvědčí. Podobně je to s myšlenkou: dělám to pro svoji rodinu, pro svého manžela, kvůli psovi… To taky nepomáhá. Protože člověk je ze své podstaty sobecký ve smyslu, že potřebuje vidět pozitivní důsledek předně pro sebe. Možná se nám to nemusí líbit, ale tato skutečnost nám ukazuje cestu. Zkuste si pro sebe odpovědět na tyto otázky ohledně činnosti, která Vás nebaví, ale máte pocit, že ji musíte dělat:
- Co je pozitivního na této činnosti pro mě?
- Proč to chci dělat? (případně: Jak to udělat, abych to nemusela dělat?)
- Jaký pozitivní dopad má tato činnost na můj život?
Možnost volby
Při meditaci jsem se naučila, že sice neovlivním, jaké myšlenky mě napadnou, ale můžu se rozhodnout, kolik prostoru jim chci věnovat. Odnaučila jsem se považovat všechny myšlenky za absolutní pravdu a okamžitě se s nimi ztotožňovat. Spíš se učím každou myšlenku si pořádně prohlédnout a zjistit, odkud plyne, kdy se objevuje, a jaký má na mě vliv.
Věřím tomu, že pokud zaměříte svou pozornost tímto směrem, tak zvolíte lepší možnost. Určitě se budou znovu objevovat myšlenky na to, že je to Vaše povinnost. Nemusíte jim však podlehnout. V tom je možnost volby. Možná, že věci zůstanou pořád stejné, pořád budete chodit se psem na procházky, prát prádlo celé rodiny, mýt nádobí… ale můžete se u toho cítit úplně jinak, než doposud. Svobodně.
