Co byste měli vědět o antidepresivech: mýty, fakta, zdroje
Antidepresiva jsou celkem kontroverzní léčiva, podle odborníků považována za jedny z nejlepších, veřejností však přijímána neochotně. Podívejme se tedy na mýty a fakta o antidepresivech. Informační článek o antidepresivech jsem chtěla napsat od založení tohoto blogu. Pravda je taková, že o mých zkušenostech se mi píše lépe, ale toto téma je natolik závažné, že se mu chci poctivě věnovat.
Mýty o antidepresivech
Mýtus 1: Antidepresiva způsobují závislost
NE, Na rozdíl od anxiolytik (léků na úzkost, např. Lexaurin) na antidepresivech nevzniká závislost, mohou (a mají) se užívat dlouhodobě. Jejich efekt nastupuje až po několika týdnech užívání. Nevzniká na nich tolerance, tedy není nutné zvyšovat dávku, protože si na ně „tělo už zvyklo.“ Neobjevuje se pro závislosti typické „bažení“, ani přílišné zaujetí pro látku.
ALE může vzniknout syndrom z vysazení (připomínající abstinenční příznaky, neboli odvykací stav). Pokud je berete krátkodobě a při nízkých dávkách, je méně pravděpodobný. V některých případech ale může být natolik silný, že se vrátí původní potíže ještě silněji (návaly smutku a úzkosti, sebevražedné myšlenky), a vysazení je skoro nemožné, nebo život ohrožující. Často je považován za relaps onemocnění, které je nadále nutné léčit antidepresivy. Málokdo je ochoten riskovat, jestli tato fáze včas pomine, nebo se pacient bude cítit natolik špatně, že si vezme život.
Diagnostický problém (při nezájmu o definice přeskočte)
Na antidepresivech nevzniká fyzická, ani psychická závislost. Definujme si však nejprve pojmy: O Syndrom závislosti dle Mezinárodní klasifikace nemocí[1] jde, když jsou přítomny alespoň 3 z následujících příznaků:
- silné přání užít drogu‚
- porušené ovládání při jejím užívání‚
- přetrvávající užívání této drogy i přes škodlivé následky‚
- priorita v užívání drogy před ostatními aktivitami a závazky‚
- zvýšená tolerance pro drogu a
- somatický odvykací stav.
Odvykací stav je definován takto: „Skupina příznaků různého seskupení a stupně závažnosti‚ vyskytující se při absolutním nebo relativním odvykání psychoaktivní látky po jejím dlouhotrvajícím užívání. Nástup a průběh odvykacího stavu jsou časově ohraničeny a mají vztah k typu psychoaktivní látky a dávce‚ která byla užita bezprostředně před zastavením nebo redukcí užívání.“
Zároveň je třeba připomenout, že antidepresiva nepatří k psychoaktivním látkám. Takže se na ně tato diagnostika vlastně vůbec nevztahuje… Co k tomu dodat? Syndrom z vysazení není závislost, ale existuje podobnost s odvykacím stavem. O mojí zkušenosti s vysazováním antidepresiv se dočtete zde.
Mýtus 2: Antidepresiva změní osobnost
NE, antidepresiva nejsou psychoaktivní látky (drogy), nezanechávají stopy na osobnosti. Rozhodně se nemusíte bát, že byste na antidepresivech přestali být sami sebou. Změnu osobnosti naopak mnohem více způsobuje samotná deprese, kdy člověk opouští všechno, co měl rád a uzavírá se do sebe.
ALE jedním z méně častých příznaků syndromu z vysazení antidepresiv může být pocit depersonalizace a derealizace, který by měl zmizet, pokud postupujete v souladu s doporučeními psychiatra.
Mýtus 3: Berou je jenom blázni, já přece nejsem blázen!
NE? Vážně? 😀 Můžete to nějak dokázat?
ALE vážně, antidepresiva z vás nedělají občany druhé kategorie. Bere je i spousta celebrit. 😀
Mýtus 4: Zabrání člověku prožít truchlení a smutek
NE, antidepresiva neblokují emoce. Ani z vás neudělají (toxického) optimistu.
ALE zabrání tomu, aby vás smutek pohřbil tak hluboko, že byste se z něho nevyhrabali. Antidepresiva vám můžou pomoci podívat se na svět s odstupem, nadechnout se, požádat o pomoc, a pokračovat s menší zátěží.
Mýtus 5: Antidepresiva jsou zázračná pilulka, která vyřeší všechno.
NE, braní antidepresiv není řešením samo o sobě. Nejúčinnější bývají v kombinaci s psychoterapií.
ALE antidepresiva vám pomohou překonat náročné období, nebo zvládnout krize. Dodají vám sílu postavit se životu čelem, vyhledat pomoc a začít pracovat na změně.
Mýtus 6: Vezmu si antidepresiva a hned se mi uleví.
NE, antidepresiva nefungují akutně. Jejich efekt se ukáže až po 3-6 týdnech užívání.
ALE antidepresiva lze na rozdíl od anxiolytik (SOS léků na úzkost) brát dlouhodobě.
Mýtus 7: Podle nových výzkumů antidepresiva nefungují
NE, to nové studie nepotvrzují. Tento mýtus se vztahuje k metaanalýze, která shrnuje výsledky předchozích výzkumů.[2]
ALE zajímavé je, že se nepotvrdila „serotoninová teorie deprese“. Z této metaanalýzy vyplynulo, že se nenašlo dostatek důkazů potvrzujících zažitou teorii, že za depresi je zodpovědná nerovnováha serotoninu v mozku.
Nejdůležitější fakta o antidepresivech podložená výzkumy:
- Jsou účinnější než placebo.[3]
- Přesný mechanismus není znám, ale ví se, že působí na neurotransmitery v mozku, např. serotonin, noradrenalin.[4]
- Nevzniká na nich fyzická závislost, mohou se brát dlouhodobě.[5]
- Kromě deprese působí i na bolest.[6]
Zdroje a odkazy na studie
Pokud lačníte po dalších informacích, v níže uvedených článcích se dočtete o antidepresivech podrobněji.
Základní informace o antidepresivech
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví
Vědecké studie s odkazy
Antidepressant adherence: are patients taking their medications?
Rapid-acting glutamatergic antidepressants: the path to ketamine and beyond.
The serotonin theory of depression: a systematic umbrella review of the evidence
Články
[1] MKN 10, F10-F19. dostupné z https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/F10-F19
[2] Moncrieff, J., Cooper, R.E., Stockmann, T. et al. The serotonin theory of depression: a systematic umbrella review of the evidence. Mol Psychiatry (2022). https://doi.org/10.1038/s41380-022-01661-0
[3] Kirsch I, Deacon BJ, Huedo-Medina TB, Scoboria A, Moore TJ, Johnson BT. Initial severity and antidepressant benefits: a meta-analysis of data submitted to the Food and Drug Administration. PLoS Med. 2008 Feb;5(2):e45. doi: 10.1371/journal.pmed.0050045. PMID: 18303940; PMCID: PMC2253608.
[4] Krystal JH, Sanacora G, Duman RS. Rapid-acting glutamatergic antidepressants: the path to ketamine and beyond. Biol Psychiatry. 2013 Jun 15;73(12):1133-41. doi: 10.1016/j.biopsych.2013.03.026. PMID: 23726151; PMCID: PMC3671489.
[5] Sansone RA, Sansone LA. Antidepressant adherence: are patients taking their medications? Innov Clin Neurosci. 2012 May;9(5-6):41-6. PMID: 22808448; PMCID: PMC3398686.
[6] Juan A. Micó, Denis Ardid, Esther Berrocoso, Alain Eschalier, Antidepressants and pain, Trends in Pharmacological Sciences, Volume 27, Issue 7, 2006, 348-354, ISSN 0165-6147, https://doi.org/10.1016/j.tips.2006.05.004.