Cesta z deprese

Strach je jednou ze základních emocí. V minulosti zajišťoval přežití lidského rodu. Ale jak je to dnes, kdy už nežijeme v pralese a neutíkáme před dravou zvěří? Potřebujeme ještě strach? Považujete strach za „negativní“ emoci? A co vlastně láká fanoušky hororů záměrně si strach vyvolávat? Může být strach ze své podstaty dobrý, i když je nepříjemný? Co dobrého nám přináší emoce STRACH?

1.Vyhnout se nebezpečí

To první, k čemu nás strach vybízí, je vyhnout se jeho zdroji. Strach (a jeho tělesné symptomy) vám můžou zachránit život. Při strachu se zbystří vaše smysly, krev se přesune do svalů, adrenalin ztlumí vnímání bolesti. Díky tomu jsou lidé v ohrožení života schopni neuvěřitelných výkonů. Dříve to byl útěk před predátorem. Pokud ve vás něco vyvolává strach, je na místě se zamyslet, jestli to není nad vaše síly a je třeba jít od toho pryč. Můžete tak například předejít zraněním při sportu. Některé boje taky můžete vzdát předem, vydat se v životě jinou cestou, a ušetřit si energii na ty důležitější oblasti v životě.

Zabezpečení

Aby se lidé vyhnuli střetu se šelmami, začali si také budovat bezpečná obydlí. Snaha o naplňování základních lidských potřeb (dle A. Maslowa: bezpečí a jistota, sounáležitost a láska, uznání a sebeúcta, seberealizace) má nezřídka formu vyhnutí se zdroji strachu, kterým může být smrt, katastrofa, nouze, samota, neúspěch, ponížení, pocit zbytečnosti. Je to přirozené a lidské, že se chceme vyhnout nepříjemným zážitkům. Většina našich snah nějak se zabezpečit nebo pojistit pramení ze strachu. Díky tomu se chováme zodpovědně, chodíme do práce, respektujeme zákony, uzavíráme pojištění atd.

Zdravá míra

Důležité však je zůstat v kontaktu s realitou, a ne jen ve svých představách a myšlenkových pochodech. Ne vždy je vyhýbání nejlepší strategie, jak se strachem naložit. Existuje mnoho způsobů, jak vyhýbání a zabezpečování nezdravě přehnat. Příčiny jsou většinou iracionální a nezřídka je to volání o pomoc. V důsledku dlouhodobého vyhýbání se tomu, co je děsí, mnoho lidí trpí fobiemi. Znemožňuje jim to žít život, jaký by si přáli. Někteří naopak zasvětili svůj život obraně a zabezpečení před bolestí a ztrátou. Hromadí peníze, tituly, funkce, auta, luxusní výrobky… Dlouhodobý stres je také velké téma a má mnoho společného se strachem. O úzkosti píšu zde. Ostatním tématům se budu věnovat v dalších článcích.

Nejlepší využití představivosti je kreativita. Nejhorší využití představivosti je úzkost.

Deepak Chopra

2.Připravit! Pozor!

Dalším pozitivem strachu je, že nám zdůrazní, abychom nadcházející situaci nepodcenili. Zůstáváme ve střehu a máme prostor se připravit. Jistě z vlastní zkušenosti víte, že obavné myšlenky mají tendenci se cyklit a neustále vracet naši pozornost k tomu, čeho se bojíme a nemůžeme se tomu vyhnout. (Strach ze selhání u zkoušky mi většinou umožnil se na ni dobře připravit. Když mi připadala snadná, přípravě jsem naopak věnovala poměrně méně času.) Když teď často navštěvuji odborné lékaře, pociťuji také strach z toho, že mě nepochopí, že mě zraní svým přístupem, nebo že nebudu schopná dostatečně popsat své potíže (kvůli snížené koncentraci a brain fog).

Pomáhá mi několik věcí:

• promyslet a sepsat si na papír, co bych chtěla sdělit a na co se chci zeptat, několikrát se k tomu vrátit během pár dnů před vyšetřením a vzít si papír s sebou
• relaxovat a meditovat pravidelně nezávisle na tom, jak se zrovna cítím, (tipy na meditace zde)
• posilovat svou sebedůvěru, která je nezávislá na tom, co si o mně, kdo myslí
• nechat minulé nepříjemné zkušenosti v minulosti, nechat je jít, přestat se jimi užírat a věřit, že budoucnost není předem daná
• přijímat fakt, že nejsem dokonalá a ani nemusím být

3.Uvědomit si, co má hodnotu

Díky strachu ze ztráty nám může dojít, na čem nám doopravdy záleží. Pokud máte strach, že ztratíte partnera, přijdete o práci, nebo se vašim dětem něco stane, je to známka toho, že jsou pro vás důležité. Nezřídka se stává, že nám dojde, o kolik jsme přišli, až když danou osobu a vztah s ní ztratíme. Strach nás může přimět přemýšlet nad tím, jestli se dobře staráme o to, co považujeme za nejcennější. A případně provést změny ještě předtím, než bude pozdě.

Trauma v dětství

Lidé, kteří v raném dětství prožili trauma, významnou ztrátu, nebo jejich potřeby nebyly dostatečně naplňovány, mohou strach, popřípadě úzkost nebo paniku, i v dospělosti prožívat velmi intenzivně. Až nejsou vůbec schopni pocítit radost. Malé dítě, které je vystaveno intenzivnímu strachu, si do dospělosti odnáší přesvědčení, že život je nebezpečný, nepředvídatelný a nekontrolovatelný. Pokud vás zaplavují tyto pocity, je na místě obrátit se na odborníka, nejlépe psychoterapeuta. Ten vám může pomoci zkušenost z dětství zpracovat a začít žít svobodněji a radostněji.

4.Chuť žít

Strach ze smrti pocítí téměř každý člověk. A je to přirozený strach. Patří k naší existenci na tomto světě. Obrácenou stranou mince je chuť žít. Pokud jsme si vědomi toho, že náš čas tady na zemi je omezený, můžeme přijmout zodpovědnost za život a způsob, jakým ho strávíme. (Poněkud komplikovanější je to v případě, že si se smrtí spojujeme soud. Pak se ke strachu z trestu přidá pocit viny, že svůj život trávíme nedostatečně zodpovědně a „správně“. O falešných pocitech viny píšu zde, o náboženských traumatech zde, o víře viz další bod.) Zároveň však můžeme přítomný okamžik přijímat s vděčností a radovat se z toho, co nám tento život právě nabízí. Co přijde potom nevíme, ale nyní máme jedinečnou příležitost prožít tento okamžik.

Na důležitost strachu upozorňuje i pohádka o Nebojsovi, který se vydal do světa, aby se naučil bát. Jakoby mu něco zásadního chybělo, jakoby život beze strachu nebyl úplný. Podobně můžeme chápat milovníky hororů a jejich touhu po intenzivních emocích jako ty, kteří potřebují, aby je něco vyburcovalo, aby přišli životu na chuť. (A nebo se možná jenom předvádějí před spolužáky a dokazují si svoji statečnost. Kdo ví… ;-))

5.Vztahování se k Tomu, kdo nás přesahuje

Strach ze smrti a z neznámého, které přijde potom, nás staví před realitu, že nemáme vše pod kontrolou. Stejně jako počasí, neovládáme například to, jestli onemocníme, jestli a jak vychováme děti, jestli nepřijdeme o práci, jestli nás přátelé neopustí… Něco ovlivnit můžeme, ale nic z těchto okolností nemáme plně pod kontrolou. Účinným lékem na tento strach je zdravá víra. Víra ve Vyšší Moc/Boha/Lásku, která je ze své podstaty dobrá, přeje si naše dobro a pomáhá nám zvládat nepříjemné a nepříznivé životní okolnosti. Centrem náboženství je modlitba.

Širší souvislosti

V životě každého člověka dochází k nepříjemným událostem. Nejzřetelněji se to projevuje na našem těle, které jsme si nevybrali a které podléhá stárnutí a nemocem. Pokud však jdeme životem s vírou, že na to nejsme sami a že všechno má nějaký smysl, i když ho zrovna nevidíme, zvládáme obtíže lépe a nežijeme neustále ve strachu. Víra nabízí ukotvení v měnícím se světě.

A v neposlední řadě zdravá víra poskytuje kontext. Z duchovní perspektivy není důležité, čeho jsme dosáhli v tomto životě z hlediska společnosti, ale naše pravé jedinečné duchovní Já. Nelze na něm „pracovat“ nebo ho „vylepšovat“. Pokud věříme, že v nitru nás je něco věčného, nemusíme se tolik strachovat. Zdravá víra také vede člověka k pokoře a lásce. Toto jedinečné Já se nachází v každém člověku, ať už se nám jeví jako „dobrý“, nebo „zlý“.

Pokud věříme, že všechno dobré v životě dostáváme jako dar, že jsme si to ničím nevysloužili, pak docházíme k poznání, že o nás až tak nejde. A v tom je také osvobození od strachu. Nejsou to naše skutky, naše snahy, na kterých by stály naše (duchovní) úspěchy, ale jsou to skutky Lásky, síly, která je větší než my. A já se učím, stejně jako mnoho z Vás, nechat tuto Lásku proudit skrze mě k druhým lidem, třeba k Vám, čtenářům tohoto blogu. 🙂

Autor: Mgr. Markéta Jonczy